Сторінка:Записки Наукового товариства імени Шевченка. Том 123-124. 1917.djvu/268

Ця сторінка вичитана

кого свойого милосердя простить усї гріхи“. Ся нотатка особливо важна, бо усуває останні сумнїви про день смерти Мазепи. Орлик послугуєть ся все старим стилем гр. обр. і не міг помилити ся, що до дня смерти свого гетьмана, — так отже годить ся отся дата з даними Нордберґа і Ріґельмана, які кажуть, що Мазепа умер 22 вересня.

Положенє Орлика ставало все тяжше і тяжше. До Стамбулу не міг їхати, хоч шведський мінїстер Дірлїнґ інтервенїював за ним в Константинополи, бо росийський посол жадав безуслівно, щоби Орлик переселив ся до Росії. Цариця Катарина I, як казали, не була противна, щоби йому віддати гетьманський уряд, але через її смерть минула і ся слаба надїя. Розпочав знов зносини зі Станиславом Лєщинським, — королем без землї! — і наближав ся до француського президента мінїстрів Флєрі через богато писань: „Gloriosum certi ab ortu solis ad occasum Eminentiae V. nomen rapit me hinc ab oriente florido suo candore, non in venerationem modo, vero etiam in admirationem“… Але очевидно безуспішно. „Super flumina Babylonis sedemus et flemus“ (також форми: sedimus і flevimus) зітхає він нераз. „Non habeo civitatem permanentem, ubi cum deploranda familia caput reclinare“…

З років 1725–26 записки досить скупі і без значіня. В 1726 р. писав до шведського короля лист, якого відпис переховав ся в його дневнику:

„Quoique je pensasse, que l' extreme douleur dont je suis depuis long tems accablé, serait toujours audessus de toute consolation, je l'ai pourtant trouvée, en partiè adouciè et consolée lorsque je eu le bonheur de voir par la lettre de Mr. le Baron de Höpken, avec quel zel vraiment Chretien, il a plu à V. M. prendre un soin compassif de me delivrer de cette malheureuse Babylon on la mauvaise foi et la brutale impieté des infidèles s'est avisée de me jetter contre le droit de gens. Quelle joye Sir! pour moi, d'avoir parmi tant de maux lieu d'esperer d'aller etre bientot mis en liberté et tiré de si grande calamités. C' est V. M. qui par sa generosité a relevé mes esperances abbatues. Que me reste-t il Sir a souhaiter si ce n' est que V. M. venille bien continuer a me proteger et a employer son tres puissant pouvoir a me faire mettre en liberté et de sortir de toutes ces disgraces que mon cruel destin me contraint de suffrir jusq' au desespoir. Pour moi, je n' oublierai rien pour me rendre digne